JARNÍ PROBUZENÍ – ILUZE A SKUTEČNOST

Krátky popis:

„Celý svůj život jsem bojoval za pravdu a proti moci, která chtěla pravdu potlačit." To jsou slova profesora Oty Šika z předmluvy ke knize Jarní probuzení - iluze a skutečnost, která je věnována příčinám, vzniku a konci pražského jara 1968. Jsou to vzpomínky na jeho osobní, politický a vědecký vývoj, jak ho formovala doba, lidé i profesionální působení. Kniha je nejen zprávou o Šikově životní činnosti, ale zároveň je i přínosem k dokonalejšímu poznání závažného úseku československých dějin. Autor čerpal z velkého množství důležitých podkladů, které se mu podařilo do emigrace ve Švýcarsku zachránit. Jsou to nejen osobní poznámky a záznamy o důležitých rozmluvách, ale také novinové výstřižky, korespondence, různé doklady a tajné spisy. Z toho všeho se před čtenářem rozestře plastický obraz především padesátých a šedesátých let. Krok za krokem jsou dešifrovány snahy o nejprve ekonomické a později i politické reformy, při nichž autor dospíval k teorii, která odpovídala zkušenostem lidí, a proto ji mohli zastávat a vyjadřovat svůj souhlas s ní.
*-*

Když Ota Šik (11. září 1919 Plzeň–21. srpna 2004 Sankt Gallen) začátkem devadesátých let hodnotil svůj profesní a politický život (Jarní probuzení – iluze a skutečnost), označil období šedesátých let jako „nejhezčí a nejplodnější“ období svého života. U člověka působícího na poli vědy zpravidla jako „nejplodnější“ chápeme období, kdy publikuje své hlavní práce. Takové Šik v šedesátých letech opravdu napsal. Jeho knihy Ekonomika, zájmy, politika a K problematice socialistických tržních vztahů patřily k dílům, která významně formovala ekonomické myšlení, směřující k reformě či – přesněji – k opuštění nefunkčního systému centrálního plánování a přechodu k tržní ekonomice.
Toto nicméně ani zdaleka nebyly jediné plody Šikovy aktivity v šedesátých letech. Dokázal také něco, co je ve společenských vědách (na rozdíl od věd přírodních) jevem zcela ojedinělým, totiž dovést své myšlenky k implementaci do praxe a hluboce změnit reálný ekonomický systém v duchu výsledků svých teoretických prací. A ještě víc. Postupné prohlubování koncepce ekonomické reformy začalo přerůstat do bourání totalitních struktur a násobilo tak tlaky, generované sjezdem spisovatelů, články v literárních časopisech, ale i narůstající kritikou společenských poměrů uvnitř samotné komu­nistické strany. Výsledkem byly významné personální změny na vedoucích místech a otevření dveří k řadě demokratizačních počinů. Asi právě pro tyto výsledky chápe Šik šedesátá léta také jako svá nejhezčí.
Historické místo československých šedesátých let
Liberální autoři přechodu ke kapitalismu bez přívlastků v devadesátých letech udělali to, co po výměně politických garnitur ty nově nastupující obvykle dělají. Zapózují jako jediní posvěcení zachránci, kteří vědí, jak napravit všechno, co jejich předchůdci natro­pili. Vymezovat se v tomto smyslu vůči komunistické normalizační garnituře bylo samozřejmě hodně snadné a veřejností jednoznačně přijímané. Zde se proto liberální „devadesátníci“ nemuseli ani moc namáhat. Víc jim šlo o to, aby do pozice naivních diletantů a nedoléčených zastánců plánované ekonomiky dostali „osmašedesátníky“. Efekt tohoto tahu nebyl samozřejmý a přitom stál za to. Měl potvrdit to, co si ve vyhraněné podobě můžeme přečíst u Tomáše Ježka, totiž že skupina ekonomů kolem Václava Klause se na svou reformátorskou úlohu dlouhá léta předem připravovala a byla také jediná pro své historické poslání kompetentní. Takový image dláždil cestu k politickým pozicím.
-d-