7,00 €
Dostupné
Krátky popis:
Vlídné přijetí, jehož dostalo se této dějepisné knížce, ponouká spisovatele, aby ponechal jí starou její formu spracovaní v otázkách a odpovědích Jevilo se mu to vymáháno již ohledem na školy, ve kterých zdomácněla jako rukověť pro vyučování dějinám hudby, aby změnou celkového rozvrženi nebyla zaviněna porucha. Toliko v jednotlivých podrobnostech byly ovšem nutny opravy a doplňky, jež snadno se převedou do vydání anglického (v Londýně, Augener Cie.) i ruského (v Moskvě, Jurgenson). Mocný rozkvět bádání hudebně historického za poslední decennia dokázal neudržitelnost mnohého názoru, tak mnohou epochu zcela nově osvětlil, že jednotlivé paragrafy obsahově dlužno bylo úplně přeliti. Spisovatel sám ve svých "Dějinách hudební theorie v 9.—19. století" (Geschichte der Musiktheorie im 9.—19. Jahrhundert, Lipsko, Max Hesse 1898), v typografické studii "Písmo a tisk not" (Notenschrift und Notendruck, 1896, není na skladě knihkupeckém) a v několika menších pracích ("Über die Melodik der Minnesänger", O melodice pěvců lásky 1897; "Über die französische Ouvertuře", O francouzské ouvertuře 1898) přispěl svou hřivnou k objasnění důležitých otázek a nemohl ovšem pominouti kladné výsledky těchto i jiných prací odborných; domníval se však že není potřebí rozpřádati je šířeji, aby nebyl katechismu vzat jeho všeobecně orientující ráz. Nikoli seznamování s palčivými otázkami nynějšího bádání, nýbrž umožnění pohodlného přehledu po vývoji hudebního umění v průběhu staletí tanulo mu neustále jakožto úkol katechismu před očima. I v novém spracování svém knížka nečiní tedy nároku, jevíti se dílem, jež otvírá prameny. Že přece však v mnohých částech obsahuje skutečně malé monografie, svod materiálu jinak jen po různu shledatelného, uznáno bylo již při prvém vydání; bohdá dojde i druhé proto neméně přívětivého přijetí.
*-*
Prvý diel hudobnohistorickej príručky približuje vývoj hudobných nástrojov, tónových sústav a spôsobov zapisovania hudby. Ukazuje, ako sa menili prostriedky hudobného prejavu aj možnosti jeho zachytenia písmom. Výklad má podobu otázok a odpovedí, ktorá uľahčovala školské vyučovanie aj samostatné štúdium. Text dopĺňajú čiernobiele vyobrazenia.
Hugo Riemann (1849 – 1919) bol nemecký muzikológ, hudobný teoretik a pedagóg, jedna z významných osobností hudobnej vedy svojej doby. Venoval sa harmónii, hudobným dejinám, estetike aj psychológii počúvania. Jeho meno dodnes nesie známy Riemann Musiklexikon, prvýkrát vydaný v roku 1882. Na univerzite v Lipsku založil v roku 1908 muzikologický ústav pod názvom Collegium musicum.
Český preklad pripravil Jaromír Borecký (1869 – 1951), básnik, prekladateľ, orientalista, hudobný kritik a neskorší riaditeľ Univerzitnej knižnice v Prahe. Hudbu poznal aj ako aktívny hráč na viole a viole d’amour. Jeho preklad Riemannovho Katechismu sa nadlho stal významnou českou príručkou hudobných dejín.
Slovo „katechismus“ tu označuje náučnú príručku usporiadanú do otázok a odpovedí. Kniha patrí do Urbánkovej edície Illustrované katechismy hudby ako druhý zväzok. Séria zahŕňala aj orchestráciu, klavírnu hru, spev či dirigovanie a približovala odborné vedomosti v malom, praktickom formáte. Na prvý diel nadviazali Dějiny forem hudebních z roku 1904; Borecký neskôr pripravil aj samostatný dodatok venovaný dejinám českej hudby.
-aicha-
Český preklad prvého dielu klasického hudobno-historického diela významného nemeckého muzikológa. Vydanie z roku 1903 vo vydavateľstve Mojmír Urbánek v Prahe.
Prvý diel Riemannovho Katechismu dějin hudby sa venuje dvom základným oblastiam: dejinám hudobných nástrojov a dejinám tónových sústav a notácie. Autor systematicky prechádza vývojom nástrojov od najstarších dôb, popisuje vznik a premeny tónových systémov a sleduje vývoj notového zápisu. Ide o prehľadnú, katechizmovú (učebnicovú) formu, typickú pre Riemannove práce, určenú pre študentov a záujemcov o hudobnú históriu. Český preklad vyšiel v edícii illustrovaných katechizmov vydavateľstva Mojmír Urbánek.
Hugo Riemann (1849–1919) bol jeden z najvýznamnejších nemeckých hudobných teoretikov, historikov a lexikografov prelomu 19. a 20. storočia. Pôsobil najmä v Lipsku. Jeho diela (vrátane slávneho *Musik-Lexikon*) mali obrovský vplyv na európsku muzikológiu. Napísal celý rad „katechizmov“ – prehľadných učebníc z rôznych oblastí hudobnej teórie a histórie.
České vydanie vyšlo v prestížnom hudobnom vydavateľstve Mojmír Urbánek, ktoré v tom čase systematicky prekladalo a vydávalo odbornú hudobnú literatúru. Riemannove katechizmy patrili k štandardným učebným textom na prelome storočí. Prvý diel vyšiel v roku 1903, druhý diel (venovaný dejinám hudobných foriem) o rok neskôr.
-aigro-
