KATYNĚ

Pavel Kohout

Vydalo: Československý spisovatel, Praha, 1990

Stav:  dobrý

Jazyk:  čeština

Ilustrácie:  Karel Havlíček

Vydanie:  1.

Edícia:  Spirála

Výtlačkov:  93000

Strán:  352

ISBN:  80-202-0192-0

1,00 

Nedostupné

Krátky popis:

Vcelku běžné rodičovské starosti - kam s potomkem, který se nedostal ani na školu uměleckého směru, ani na gymnázium, a vcelku běžná mateřská ctižádost - aby „holka měla aspoň tu maturitu", aby byla „někdo". Tento nevinný začátek vyprávění o hloupoučké a netečné, nicméně půvabem a krásou bohatě obdařené dívence jménem Lízinka Tachecí však záhy přeroste v brilantně napsaný a důmyslně komponovaný příběh plný napětí, kde se vražedné útoky, mučení a popravy střídají s úděsnými odhaleními a lidé jsou manipulováni jako figurky na hrůzné šachovnici „zákonné" odplaty. Škola, na níž bylo ještě místo pro uchazečku Lízinčiných předpokladů, je totiž tajné experimentální učiliště pro popravčí... Temné struktury a nekontrolovatelné mechanismy totalitní moci zatáhnou do svých tenat každého, kdo si s nimi sebeméně zadá. Jeden ústupek v morálce plodí druhý. A tak to, co se ještě včera jevilo absurdní a nepřijatelné, stává se dnes normální událostí a zítra všedním denním chlebem. Lízinka absolvuje obor katyně bez mrknutí oka, se stejnou mírou zaujetí i lhostejnosti, s jakou by se dívka jejího typu vyučila kadeřnicí či prodavačkou. Také její rodiče a příbuzní berou zrůdnou maturitu jako první krok k budoucí dívčině kariéře. Nadsázka, které Pavel Kohout v románě o trestu smrti a jeho „kultuře" použil, se zdá zprvu až přehnaná. Jenže postupně příběhy jednotlivých protagonistů cosi připomínají a během strhujícího děje se začne vtírat otázka: kde je hranice mezi nadsázkou a skutečností? A je to vůbec nadsázka?

Román Katyně vydal poprvé Ludvík Vaculík (1978) v Edici Petlice, pak (1980) Index. Poté kniha obešla celý svět, byla přeložena do většiny evropských jazyků, seznámili se s ní v Japonsku a USA, než se směla vrátit k českým čtenářům...

Pavel Kohout se narodil 20. 7. 1928 v Praze, absolvoval filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, od roku 1956 se věnuje výhradně literatuře a divadelní i filmové režii. Napsal víc než tři desítky divadelních her a adaptací, řadu filmových scénářů a několik románů i kratších próz.

Začal jako oficiální básník „svazácké generace“, ale už v roce 1955 mu jeho hra Zářijové noci vynesla první konflikt s vládnoucí skupinou. Na IV. sjezdu Svazu čs. spisovatelů přečetl proslulý dopis Alexandra Solženicyna. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ, jeho díla byla zakázána a on od té doby vystaven nepřetržitému šikanování. V následujících letech se podílel na opozičních občanských iniciativách, je také jedním z autorů myšlenky i textu Charty 77.

V roce 1977 byl vyznamenán Velkou rakouskou státní cenou za evropskou literaturu. Na pozvání rakouské a s povolením československé vlády mohl převzít cenu a rok umělecky pracovat v zahraničí. Při svém předčasném návratu 4. října 1979 byl spolu se svou ženou násilně odsunut z území své vlasti. Rakouské národní divadlo Burgtheater ho dlouhodobě angažovalo jako autora a režiséra, k řadě inscenací ho pozvala i jiná přední evropská divadla. Během doby, kdy byl doma zakázán, konalo se ve světě přes 400 premiér jeho her. V roce 1988 byl zvolen členem Německé akademie pro řeč a tvorbu.

Dosavadní prozaická díla: Z deníku kontrarevolucionáře, Bílá kniha o kauze Adam Juráček, Katyně, Nápady svaté Kláry, Kde je zakopán pes, Hodina tance a lásky. V současné době autor připravuje román o české emigraci Konec velkých prázdnin.

Sledujte nás na Facebooku