GORGIAS

Krátky popis:

Nespravedlivý soud Athéňanů nad Sokratem odvrátil mladého Platona od dráhy činného politika a učinil ho přísným kritikem athénské demokracie. Sokrates ho naučil hledat absolutní spravedlnost; veřejný život v Athénách mu ukazoval, že jedněm je spravedlnosti to, co jiní pokládaji za svrchovanou nespravedlnost, slovo dobro že má mnoho významů a každý že chce mít svou pravdu. Platon si uvědomil rozdíl mezi ideály mravnosti a mravností v praxi a Sokratova smrt mu představovala v konkrétní podobě spor mezi filosofii a politikou. Poznal, že Sokratovy snahy o upevnění pojmů jsou vlastně reformováním skutečného života a te je úkolem vzdělanců utvrzovati řád rozumové i mravní jistoty, jenž jediný může potlačit sobecké pudy a dát společnosti štěstí.
Ale v činnosti vzdělanců nalézal již Sokrates a po něm viděl i Platon zásady a snahy, které šly za jinými cíli. Místo neosobní jistoty, povýšené nad lidské spory a mající říditi lidská mínění, byl tu osobní relativismus sofistů s pyšnou větou Protagorovou, že člověk je měrou všech věcí. Krátkozraký racionalismus zbavoval pojem zákona jeho posvěcení a náboženství prohlásil za nástroj chytrého člověka k ovládání lidu.
Sestrou sofistiky byla rétorika, umění živého slova, veliká síla, která by mohla být prostředkem obecného dobra, kdyby nebyla šla za svým dobrem vlastním. Rétorika, odmítnutá jakožto nástroj "věřivého přemlouvání", je tu předvedena před soudnou stolici ethiky, je souzena a odsouzena. Její domnělá moc se ukáže nicotnou a nicotné je i domnělé štěstí, které přináší člověku, objeví se, že rétorika není umění, které by zasluhovalo toho jména, a že ji nejde o věc, nýbrž o vnější účinek, o zdání. Avšak přece je v tomto dialogu rétorika jen východiskem rozpravy a z rozboru její podstaty a jejího významu se přechází do úvah o společenské a individuálni mravnosti. Vším právem by tedy slušel tomuto dialogu název "o mravnosti". Správně poznal Olympiodoros, platonik z konce starověku, že Gorgias je hovor o ethických zásadách, vedoucich nás do společenského štětí.
Dialog Gorgias je více než který jiný dialog Platonův naplněn dynamikou protivných přesvědčení; přesvědčení Sokratovo vitězí, protože má mravní jistotu. Ona dynamika se projevuje i vnějšim průběhem myšlenkového zápasu - jsou tu chvíle prudkého rozčílení, ozývají se ostrá slova, srší až zlé jiskry Sokratovy ironie.
*-*