VZPOMÍNKY NA SÓKRATA

Krátky popis:

Vzpomínky na Sókrata a další Xenofontovy spisy - Apologie, Hostina -, vzešlé z autorova osobního styku s milovaným učitelem, dávají nahlédnout do duchovního světa velkého myslitele a podávají názorné příklady Sókratových bystrých a hlubokých postřehů a poznámek o všech oblastech lidského života - veřejného i soukromého - a praktické činnosti člověka. Filosofův zájem soustřeďuje k problémům. morálky, politiky, vojenství, hospodářství, náboženství, umění a obrací se i k nejintimnější sféře myšlení, cítění a jednání v životě jednotlivce.
Sókrates dovedl žít podle zásad, které hlásal: v tomto smyslu chápejme i jeho přípravu na smrt, když vysvětluje příteli Hermogenovi, proč ho jeho vnitřní hlas - daimonion - nenabádá k důraznější obhajobě:
"Zdá se ti snad zvláštní, že i bůh si myslí, že by pro mne bylo lepší, abych už zemřel? Nevíš, že bych byl až do této chvíle nepřipustil, že měl někdo lepší život než já? Největším zadostiučiněním pro mne bylo vědomí, že jsem žil po celý život zbožně a spravedlivě, takže jsem mohl být sám se sebou úplně spokojen, a stejný názor měli o mně moji přátelé. Kdyby teď měl můj život pokračovat ještě dál, vím, že bych nutně musil splatit daň stáří - hůř bych viděl, míň bych slyšel, byl bych tvrdší v učení a rychlejší v zapomínání toho, co jsem se naučil. A kdybych si uvědomil, jak se můj stav zhoršuje, a byl proto sám se sebou nespokojen, jaký půvab by pro mne ještě mohl mít život?
Možná že právě proto mi bůh ve své dobrotě milostivě dovoluje skončit život nejen v pravý čas, ale i tím nejsnazším způsobem. Budu-li nyní odsouzen, tak způsob mé smrti aspoň podle názoru těch, kteří se takovými věcmi zabývají bude pro mne nejlehčí, pro mé přátele nejméně nepohodlný a přitom schopný vyvolat největší zármutek, to je přece jasné. Když člověk nezanechá v srdcích svých blízkých žádnou ošklivou nebo trapnou vzpomínku a zhasne tělem zdravým a duší schopnou přátelského citu, jak by se nemělo lidem po něm stýskat?"
*-*
Vzpomínky na Sókrata a další Xenofóntovy spisy – Apologie, Hostina–, vzešlé z autorova osobního styku s milovaným učitelem, dávají nahlédnout do duchovního světa velkého myslitele a podávají názorné příklady Sókratových bystrých a hlubokých postřehů a poznámek o všech oblastech života – veřejného i soukromého – a praktické činnosti člověka. Filosofův zájem se soustřeďuje k problémům morálky, politiky, vojenství, hospodářství, náboženství, umění a obrací se i k nejintimnější sféře myšlení, cítění a jednání v životě jednotlivce.
-d-