Nedostupné
Krátky popis:
Uherské legendy a kroniky náležejí k nejcennějším výtvorům latinského písemnictví v Uhrách 11. at 14. století. Již v období vlády uherského krále Štěpána I. v 1. polovině 11. století byla sepsána Knížka mravních naučení krále Štěpána následníku trůnu kralevici Imrichovi. V letech 1064-1116 vznikl cyklus štěpánských legend o zakladateli raně středověkého uherského státu sv. Štěpánovi. Větší štěpánskou legendu patrně napsal neznámý český benediktín v souvislosti se Štěpánovou kanonizací v roce 1083 a oslavil v ní asketického krále svatého života, kdežto autor o něco mladší Menši štěpánské legendy vyzvedl ve Štěpánovi krále bojovníka proti nepřátelům křesťanství, a kombinací obou těchto legend vznikla třetí štěpánská legenda Hartvikova. Ve všech štěpánských legendách se zdůrazňuje podíl Slavníkovce Vojtěcha na christianizaci Uher, význam uherské mise českých benediktinů i další údaje česko-uherských kulturních styků. Ke slovenskému prostředí se váže nejstarši uherská legenda o svatých poustevnících Svoradovi a Benediktovi. Cyklus nejstarších literárních památek doplňuje legenda o prvním křesťanském mučedníku středověkých Uher sv. Gerardovi a druhém svatém uherském králi Ladislavovi I. Svět rozvinutého středověku přiblíží čtenářům legenda o sv. Markétě ze 70. let 13. století. Románové vyprávění o příchodu Maďarů do Karpatské kotliny na sklonku 9. století je předmětem nejstarší dochované uherské kroniky Anonymovy z počátku 13. století. Hledání předků Maďarů na východě se stalo cílem dominikánských misií z 1. poloviny 13. století. O Juliánově cestě do oblasti Velkých Uher v dalekém Povolži napsal svou zprávu pro papežskou stolici v roce 1236 bratr Richard. Ničivý vpád Tatarů do Uher v letech 1241 1242 osobně prožil varadínský kanovník Rogerius a jeho pojednání o této události patří k nejcennějšim historickým dokumentům a zároveň i literárním památkám své doby. Kronika Šimona z Kézy z let 1282-1285 přináší teorii hunsko-maďarského příbuzenstva, najdeme v ní i podrobný popis nešťastné bitvy Přemysla Otakara II. na Moravském poli v roce 1278. Poslední ukázku tohoto souboru tvoři Vídeňská obrázková kronika z roku 1358, jejíž autor Márk Kálti patřil k nejvýznamnějším uherským kronikářům. Dozvíme se z ní nejen o krvavých bojích o uherský trůn v 2. polovině 11. stoleti, ale také o příchodu posledního Přemyslovce kralevice Václava do Uher po vymření Arpádovců v roce 1301 i dalších historických událostech. Výbor uherských legend a kronik je prvním dílem svého druhu v české literatuře. Texty litenárních památek jsou opatřeny zasvěcenými úvody a obsáhlým komentářem, je určen celé naší kulturní veřejnosti a zejména pak těm, kdo se zajímají o historické, literární, jazykové a národopisné prameny evropské vzdělanosti.
*-*
Uherské legendy a kroniky náleží k nejcennějším výtvorům latinského písemnictví v Uhrách 11. až 14. století. Výbor z uherských legend a kronik je první dílem svého druhu v české literatuře. Texty literárních památek jsou opatřeny zasvěcenými úvody a obsáhlým komentářem. Je určen celé naší kulturní veřejnosti a zejména pak těm, kdo se zajímají o historické, literární, jazykové a národopisné prameny evropské vzdělanosti.
-booxy-
Uherské legendy a kroniky náležejí k nejcennějším výtvorům latinského písemnictví v Uhrách 11. až 14. století. V 1. polovině 11. století byla sepsána Knížka mravních naučení krále Štěpána následníku trůnu kralevici Imrichovi. V letech 1064-1116 vznikl cyklus štěpánských legend o zakladateli raně středověkého uherského státu sv. Štěpánovi. Ke slovenskému prostředí se váže nejstarší uherská legenda o svatých poustevnících Svoradovi a Benediktovi. Cyklus nejstarších literárních památek doplňuje legenda o mučedníku sv. Gerardovi a druhém uherském králi Ladislavovi I.. Svět rozvinutého středověku přiblíží čtenářům legenda o sv. Markétě ze 70. let 13. století. Románové vyprávění o příchodu Maďarů do Karpatské kotliny je předmětem nejstarší dochované uherské kroniky Anonymovy z počátku 13. století. O Juliánově cestě do oblasti Velkých Uher v Povolží napsal zprávu pro papežskou stolici dominikán bratr Richard. O vpádu Tatarů do Uher v letech 1241-1242 píše kanovník Rogerius. Kronika Šimona z Kézy přináší teorii hunsko-maďarského příbuzenství a najdeme v ní i popis bitvy na Moravském poli v roce 1278. Poslední ukázku tohoto souboru tvoří Vídeňská obrázková kronika z roku 1358, jejíž autor Márk Kálti patřil k nejvýznamnějším uherským kronikářům.
-d-
