NAUKA O KONTRAPUNKTU 1

Krátky popis:

Česká literatura theoretická i pedagogická v oboru nauky o kontrapunktu je ve srovnání s některými jinými zeměmi pomérné chudá, Z českých učebnic kontrapunktu zaujímá důležité místo Skuherského Nauka o hudební komposici z r. 1880 a Šínova Nauka o kontrapunktu, imitaci a fuze z r. 1936. Obě práce však již nevyhovuji dnešní vyučovatelské praxi, zejména ve vokální polyfonii, jejíž výklad oba autoři narušují cizími prvky instrumentálního slohu. Proto nakladatelství KLHU uvádí na knižní trh moderní nauku kontrapunktu od prof. Zdeňka Hůly, autora Natuky o harmonil, vydané v r. 1956,
Prof. Hůla rozvrhl svoji Nauku o kontrapunktu ve dva diíy, a to v polyfonii vokálná (od XI. do XVI. stol.) a v polyfonii instrumentální (od XVII. až do XX. stol.). První díl člení ve tři části. První část (1.-4. kap. pojednává o základních pojmech, o notaci vokální polyfonie, dále o starých stupnicích, o stavbě cantu firmu a palestrinovské melodie a konečné o harmonii vyspělé vokální polyfonie a o modulaci v cirkevních tóninách. V druhé části (5.-9. kap. vykládá autor vlastní nauku o kontrapunktu, volný polyfonní dvojhlas, tříhlas a čtyřhlas, techniku dvojhlasé až čtyřhlasé imitace a vicehlasý, dvojitý, trojitý a čtyřnásobný kontrapunkt. Tuto část knihy je nutno považovat za práci vskutku objevnou, neboť autor se v ní podrobně zabývá tvorbou kontrapunktických melodií na základě melodických a rytmických zákonitostí vokálně polyfonického slohu. Svůj jasný výklad doplňuje množstvím notových příkladů jednak vokálníIních polyfonik vývojových období polyfoniků z různých vývojových období polymelodického slohu, jednak množstvím vlastních příkladů, které jsou dokladem autorova zdravého hudebního cítění. Prof. Hůla uvádí ukázky z hudebni literatury i příklady z methodiky v moderní notaci. Novinkou učebnice jsou též praktická cvičení, v nichž autor knihy dává zhudebňovat nejen latinské texty, nýbrž i texty staročeských chorálů, českých a a moravských lidových písní duchovních a obřadových. V třetí části (10. kap.) pak seznamuje čtenáře se vznikem a vývojem skladebné techniky, forem a theorie vokální polyfonie. I tuto část knihy dokládá autor množstvím vhodně volených příkladů.
Hûlova učebnice vokálního kontrapunktu je první českou příručkou, v níž se autor zabývá vlastním předmětem nejen s hlediska ryze technického, ale zasazuje v ní jádro svého pojednání do širšího rámce hudebně historického, takže si čtenář získá aspoň základní přehled o vývoji středověkého hudebního myšlení, v němž měla právě škola vokální polyfonie tak důležitý význam,
*-*

Během let se Hůlova Nauka skvěle osvědčila a současně se stala pro posluchače středních a vysokých hudebních škol i pro širší veřejnost literaturou tím nedostupnější, o co žádanější. Učebnici proto uvítají především instrumentalisté a zpěváci na konzervatořích, kteří tento nesnadný předmět zvládají ve třetím a čtvrtém ročníku, a ovšem i jejich učitelé. Kniha jistě zaujme i hudebníky a hudební pedagogy, kteří sice už dávno odrostli školním lavicím, ale chtějí si osvěžit či doplnit své znalosti.
-d-