PRAVDIVÉ VÝMYSLY

Krátky popis:

Patnáct nejzábavnějších Lúkianových satir, parodií a dialogů je zhruba pětinou toho, co se nám z díla rozverného antického vyprávěče zachovalo. Všecky vynikají břitkým vtipem a osvobozujícím smíchem. V Hostině ukazuje spisovatel, jací jsou filozofové jeho doby pokrytci a šarlatáni: ti, kdo z řečnických kateder hlásají lidstvu ideály snášenlivosti, zdrženlivosti a skromnosti, se na hostině u bohatého mecenáše přejedí, opijí a vyčtou si tak hrozné věci, že se ze slovní půtky vyvine nakonec pěstní potyčka a hodovníci odcházejí se šrámy, boulemi a pohmožděninami. V Cestě nad oblaky se autor posmívá plané honbě za bohatstvím, ve Snu víře v převtělování, v Příživníkovi paroduje lidskou dotěrnost, ve Vyděděném se dozvídáme o léčebných postupech starověké medicíny, v Oslovi o kouzelnických praktikách thesalských čarodějnic i o milostných dobrodružstvích jejich služek. Korunou Lúkianových vyprávění je fantazie o cestě na Měsíc, do podsvětí a na Ostrovy blažených a Ostrovy hříšníků, nazvaná ironicky Pravdivé příběhy. Pod slupkou nezávazných rozpustilostí tají se v pracích antického satirika nejedna hlubší myšlenka a záleží na důvtipu čtenáře, kolik si z těchto úsměvných historek odnese jadrnějšího fládru. Z řečtiny přeložili Václav Bahník, Ladislav Varcl a Zdeněk K. Vysoký

LÚKIANOS (okolo 120—180) se narodil v Samosatě v Sýrii. Měl se stát sochařem, ale z učení zběhl, studoval řečnictví a naučil se výborně řecky. V Antiochii působil jako soudní řečník. Na cestách po Malé Asii, Řecku, Itálii a Galii si svými sofistickými deklamacemi dobyl uznání a zbohatl. Kolem čtyřicítky se obrátil k filozofii, psal satirické dialogy a pobýval hlavně v Athénách. K stáru se stal vedoucím místodržitelské kanceláře v Egyptě a tam také zemřel. Pod Lúkianovým jménem se zachovalo na osmdesát prací, u některých z nich je však jeho autorství sporné. Jsou mezi nimi řečnická cvičení, hříčky, chvalořeči, soudní proslovy, řečnické listy, veršované skladby, epigramy, a zejména parodie a satirické dialogy, kterýžto literární druh dovedl Lúkianos k uměleckému vrcholu. Nebyl sice samostatný myslitel, popularizoval pouze filozofické názory různých škol, avšak psal bohatým atickým jazykem, do něhož mísil i obraty z mluvené řeči. Dbal o dokonalost a živost stylu svých prací a jeho dílo, vysmívající se chorobám své doby a pošetilostem spisovatelových současníků, přetrvalo tisíciletí.