2001: VESMÍRNÁ ODYSEA

Krátky popis:

Arthur Charles Clarke, který oslaví koncem letošního roku osmdesátiny narodil se 16. prosince 1917 v Mineheadu v anglickém hrabství Somerset je posledním žijící autorem z hvězdného triumvirátu Asimov - Clarke - Heinlein, který vládl světové science fiction po celá dlouhá desetiletí. Jeho vynikajícím souputníkům v S-F osud bohužel totéž nedopřál.
A. C. Clarke, žijící od padesátých let v Colombu na Srí Lance, pochází z jihoanglické rodiny poštovního úředníka. Jeho otec Charles Wright Clarke bojoval na frontách první světové války. Po demobilizaci zatoužil po životě v přírodě a posléze koupil nevelkou farmu Ballifants. Jeho syn tam od mládí vyráběl rakety, krystalková rádia, domácí telefony a zkonstruoval zde také svou chloubu: vysílač využívající k přenosu zvuku světelného paprsku.
Po absolvování Huishova gymnázia v blízkém Tauntonu se Clarke odebral do Londýna, kde vstoupil do státních služeb jako účetní revizor na ministerstvu školství. Tehdy už se stal členem Britské meziplanetární společnosti, hltal všechny sci-fi povídky, které mu přišly pod ruku. a hlavně sám se pokoušel psát. Rozpracoval několik povídek a román Proti soumraku (Against the Fall of Night), který však vydal časopisecky po mnoha úpravách až koncem roku 1948.
Clarkovy literární plány zkřížila 2. světová válka. Vstoupil do RAF jako letecký mechanik rádiového spojení, vojín letec druhé třídy, aby později přešel k tehdejší nejmodernější zbrani - radaru. V červenci 1945 napsal článek Mimozemské přenosy, který mu v říjnu otiskl odborný časopis Wireless World. Clarke zde přichází se zcela revoluční myšlenkou, jak pomocí geostacionárních družic zajistit celosvětový příjem rádiového signálu. Clarkovo
jméno tak proniklo do dějin vědy, ačkoli ocenění doprovázené řadou významných cen přišlo až mnohem později. Koncem války napsal jiný esej Rakety a budoucnost vojenství, v němž nastínil spojení rakety s nukleární hlavicí a doktrinu vzájemného zničení dvou soupeřicích velmocí. Díky tomuto eseji získal po válce stipendium na londýnskou King's College, kde vystudoval fyziku plus teoretickou a aplikovanou matematiku. Současně se vrhl do literární práce. V roce 1947 napsal a o čtyři roky později vydal román Předehra k vesmíru (Prelude to Space). První skutečný úspěch mu však přinesl v roce 1953 publikovaný román Konec dětství (Childhood's End). Téměř zároveň vyšla i jeho první povídková sbírka Výprava k Zemi (Expedition to Earth), o tři roky později pak další úspěšné dílo Město a hvězdy (The City and the Stars).
Životní úspěch však měl Clarke stále před sebou. Ten přišel roce 1968 s dílem 2001: Vesmírná odysea (2001: Space Odyssey), které vzniklo po spolupráci s režisérem Stanleyem Kubrickem na základě Clarkovy povídky Hlídka (Sentinel). Později Clarke téma rozvinul v dílech 2010: Druhá vesmírná odysea (2010: Odyssey Two), 2061: Třetí vesmírná odysea (2061: Odyssey Three) a 3001: Poslední vesmírná odysea (3001: The Final Odyssey). Druhým vyvrcholením Clarkovy tvorby je pak román Setkání s Rámou (Rendezvous with Rama). Kniha získala za rok 1973 všechny klíčové ceny, které mohou být autoru s-f uděleny: Huga, Nebulu, Cenu Johna W.Campbella a Cenu Jupiter za nejlepší román roku. Společně s Gentry Leem pak Clarke v tématu pokračoval romány Návrat Ramy - Rama II. Zahrada Rámova (Garden of Rama) a Ráma tajemství zbaveny (Rama Revealed).
*-*

Na samém prahu jednadvacátého století vzlétá ze Země raketa a vydává se s velkolepým posláním na pouť k Saturnu. Ani jeden z obou pilotů však nemá ponětí o pravém cíli cesty. Převratné tajemství střeží tři vědci, uspaní v umělém hibernačním spánku, a šestý člen posádky - nejdokonalejší počítač třetí generace, který současně svým způsobem představuje i nejdokonalejšího člena expedice. Cesta čarokrásným vesmírem se náhle mění v napínavé drama...
-d-