HOMO LUDENS

Krátky popis:

Kniha významného holandského kulturního historika, v níž zkoumá projevy fenoménu „hry“ v kultuře, a to jednak z historického hlediska a také z hlediska projevů hry v celé šíři kulturního dění. Přeložil Jaroslav Vácha.
-m-

Vedle vlastní historiografie a historiografie kultury se Huizinga zabýval i oborem, který bychom dnes mohli nazvat kulturní sociologií či kulturní morfologií, to jest zkoumáním postupného zrání a utváření kultury. Huizingovo historické zaměření a koneckonců i jeho zájem o středověk a počátek novověku jsou ostatně patrné i v knize, která se nyní oprávněně dostává českému čtenáři do rukou: v knize nazvané Homo ludens - hrající si člověk, člověk ve hře. Dvojjediné téma „hry a kultury“, které se stalo hlavním námětem Huizingovy práce, je téma rozhodně přitažlivé; už samo sebou, ve svém spojení i ve svém vnitřním vztahu vzbudilo zaslouženou pozornost a našlo si dost následovníků. Tím zajímavější, že od samého počátku a od svých prvních podnětů, ač to tak možná nebylo ani myšleno, nezaujalo ani tak historiky či historiky kultury, jako spíše dalo podnět k vážnému zamyšlení nad tím, jako roli hrála a hraje v lidském životě vlastně hra
Úryvek z doslovu Jiřího Černého „Člověk a hra u Johana Huizingy.“
-d-

V diele Homo Ludens, klasickom hodnotení hry, ktoré sa stalo „povinným čítaním“ pre tých, ktorí sa venujú hernému dizajnu, holandský filozof Johan Huizinga definuje hru ako ústrednú aktivitu v prosperujúcich spoločnostiach. Rovnako ako civilizácia, aj hra si vyžaduje štruktúru a účastníkov ochotných tvoriť v rámci limitov. Vychádzajúc z Platóna, Huizinga sleduje prínos Homo Ludens, alebo „človeka hráča“, cez stredovek, renesanciu až po našu modernú civilizáciu. Huizinga definuje hru na základe bohatého teoretického pozadia a používa medzikultúrne príklady z humanitných vied, obchodu a politiky. Homo Ludens definuje hru pre budúce generácie.

„Šťastnejšia doba ako je tá naša si kedysi dovolila nazývať náš druh menom Homo Sapiens. Postupom času sme si uvedomili, že nie sme až takí rozumní ako osemnáste storočie s jeho uctievaním rozumu a naivným optimizmom, hoci nás“; preto sa moderná móda prikláňa k označeniu nášho druhu ako Homo Faber Človek Tvorca. Hoci faber nemusí byť až taký pochybný ako sapiens, ako názov špecifický pre ľudskú bytosť je ešte menej vhodný, keďže aj mnoho zvierat je tvorcov. Existuje však aj tretia funkcia, ktorá sa vzťahuje na ľudský aj zvierací život a je rovnako dôležitá ako uvažovanie a tvorenie – a to hranie. Zdá sa mi, že vedľa Homo Fabera a možno na rovnakej úrovni ako Homo Sapiens si Homo Ludens, človek hráč, zaslúži miesto v našej nomenklatúre.“ – z predslovu od Johana Huizingu
-g-