HISTORIE ZAČÍNÁ V SUMERU

Krátky popis:

Na první pohled se zdá, že zajímavá forma Kramerovy knihy o Sumerech má jen upoutat pozornost čtenáře: je tu sebráno dvacet pět případu sumerského prvenství u nejrůznějších kulturních a civilizačních jevů v historii vůbec, tedy ono obvyklé hledání historického předstihu, zvídavé dotazování, kdo byl první. A protože Sumerové byli jedni z prvních uživatelů písma, ne-li vůbec první (jejich soupeři jsou staří Egypťané), je u nich poprvé písemně doložen leckterý prvek nebo zárodek instituce, která později sehrála v dějinách prvořadou úlohu. Měli první školy, první zákoníky, první doložené lékárnické receptáře, první dějepisce, první mapu, první doklady o soudním řízení a podobně. Ale ve skutečnosti Kramer tímto postupem přístupně zpracoval skoro soubor toho, co se doposud podařilo o sumerském životě, institucích a myšlenkovém světě vyzkoumat z jejich vlastních literárních památek. Tak je tu zachycen obraz národa, jehož písemné památky stojí na samém úsvitu zaznamenané historie lidstva.

Sumerologie se plně rozvinula až v našem století. Ještě před sto lety se o existenci Sumerů netušilo. Dokud nebyla rozluštěna stará a dávno zapomenutá písma - dálo se tak v několika etapách průběhem minulého století, omezovaly se veškeré naše zprávy o starověkém Předním východě na to, čeho se bylo lze dočíst z bible a antických spisovatelů. A toho bylo dost málo. Podnícen Champollionovými úspěchy při luštění egyptských hieroglyfu, evropský vědecký svět byl zneklidňován tajemstvím nápisů zaznamenaných znaky v podobě klínů, roztroušených na různých místech Předního východu, nejvíce právě v místech, která -jak se vědělo z dostupných pramenu náležela k starověkým říším, perské a babylónské. Roku 1847 dokončil Henry Rawlinson, anglický důstojník indické armády a jeden z otců asyriologie, několikaletou nesmírně nesnadnou práci na opisování nápisu Dareia I. na strmé, nepřístupné skále u Behistúnu v Iránu; metodou pokusu a omylu se podařilo s přispěním několika odborníků persky

text nápisu dešifrovat. Vedle perského textu byl babylónský překlad. Dosazováni do rébusu pokračovalo. Asyriologie byla obecně uznána jako vědecký obor onoho dvacátého pátého května 1857, kdy v londýnské Královské asijské společnosti přečetli čtyři vědci své navzájem nezávislé a celkem shodné překlady nově objeveného nápisu. Objevování starých civilizací a hledání pramenů postupovalo pochopitelně proti historickému proudu, od nejmladších kultur k nejstarším: od perské k asyrské, pak k babylónské a nakonec k sumerské.

O složitosti a obtížích luštění a výkladu nejstarších písemných památek podává nejlepší svědectví Kramerova kniha sama: jen velmi málo sumerských delších textů se dochovalo neporušeně v celku. Obvykle je třeba skládat jeden text z mnoha fragmentů jeho různých opisů; často trvá několik let, než se vůbec přijde na to, které fragmenty a tabulky, uchovávané v muzeích celého světa, spolu souvisejí. Pak teprve se text namáhavě opisuje, lušti, vykládá a překládá. Takové práci věnoval život autor této knihy a její výsledky se snažil shrnout do jejích pětadvaceti kapitol a jednoho dodatku.

Samuel Noah Kramer se narodil roku 1897 v Rostově na Donu a v devíti letech se odstěhoval se svou rodinou do Ameriky. Vystudoval asyriologii na Pensylvánské universitě ve Filadelfii, kde nyní sám působí jako profesor a kustod klínopisných sbírek Universitního muzea. Mnohokrát cestoval do zemí Předního východu, účastnil se výkopu a průzkumu v oblasti Sumeru, jejich někdejší kultuře zasvětil svůj vědecký zájem. Proslavil se zejména rekonstrukcemi a zpracováním sumerských literárních památek; při tomto sestavováni navštívil nejruznější ústavy a muzea světa, kde jsou sumerské památky uchovávány, pobýval v Istanbulu, Jeně, Moskvě. Jeho první významná práce v oboru sumerologie vyšla v pražském Archivu orientálním. Dnes patří k předním světovým jménům ve svém oboru, zejména také svou rozsáhlou znalostí dosud nepublikovaného materiálu.