KNIHY TAJEMSTVÍ A MOUDROSTI I.-III.

Krátky popis:

Ve svazku KNIHY TAJEMSTVÍ A MOUDROSTI I. přinášíme následující židovské pseudepigrafy (apokryfy):

ARISTEAS
Prvou knihou, která helénistickému světu zprostředkovala kontakt se starozákonním zjevením a se světem Starého zákona vůbec, byl překlad Starého zákona do lidové řečtiny (koiné), zvaný Septuaginta. Za místo jejího vzniku se pokládá egyptská Alexandrie. Bible jako kniha malého společenství Božího lidu tak vstoupila do povědomí četných pohanských národů. O vzniku tohoto díla nám v legendárním pojetí podává zprávu kniha začínající slovy „Aristeas Filokratovi", známá pod označením Aristeův dopis, sepsaná asi v půli 2. stol. př. Kr.

HENOCH
Henochovy spisy jsou nazvány podle jejich ústřední postavy, kterou je patriarcha Henoch, "sedmý od Adama" (Ju 14), o němž čteme v Gn 5,18-24. Jméno Henoch znamená česky „Zasvěcený". Jak jméno, tak biblická zpráva, že „chodil s Bohem" a že neodešel ze světa jako jiní lidé, nýbrž „nebylo ho, neboť ho Bůh vzal" (Gn 5, 24), doplněná ještě o sdělení Sírachovo, že „byl přenesen do nebes jako příklad účinného pokání pro všechna pokolení" (44,16), ho v očích apokalyptiků přímo předurčovaly za znalce Božích tajemství. Text henochovských vizí z 1. stol. př. Kr. se zachoval ve dvou odlišných verzích, etiopské a staroslověnské.

ZÁVĚTI DVANÁCTI PATRIARCHỦ
V epoše mezi Starým a Novým zákonem, přibližně od r. 200 př. Kr. do r. 100 po Kr., byla forma „závětí" jako literární druh dosti oblíbená. Hrdina vzpomíná na svůj život a napomíná své potomky, shromážděné u jeho úmrtního lože. Příběh bývá doplněn legendárními prvky, často navazujícími na postup židovské haggady. Soudí se, že starší židovská podoba textu Závětí dvanácti patriarchů byla uzavřena před r. 70 po Kr.

SIBYLLINY VĚŠTBY
Podle pověstí byly Sibylly božsky inspirované ženy, které v extázi věštily budoucnost. Dochovaných čtrnáct knih Sibylliných věšteb je židovského a křesťanského původu. Vznikaly v době od 2. stol. př. Kr. až skoro do 7. stol. po Kr. Tři z nich, které předkládáme v tomto souboru, patří k nejstarším a vznikly v řecky mluvícím židovském prostředí.

ŽALMY ŠALOMOUNOVY
Tyto modlitby, reflektující pohnuté události své doby, vznikaly pravděpodobně v průběhu 1. století před Kristem v palestinském prostředí. Šalomounovo jméno je zde jakýmsi čestným označením, zaštítěním žalmové tradice, v níž jejich autor pevně stojí. Žalmy 17 a 18 jsou navíc unikátním svědectvím jednoho typu mesiášských očekávání.

Ve svazku KNIHY TAJEMSTVÍ A MOUDROSTI II. přinášíme následující židovské pseudopigrafy (apokryfy):

JUBILEA
Původně hebrejsky psaný spis (zlomky se zachovaly v Kumránu) zvaný též Malá Genesis, je známý z etiopského a řeckého překladu. Probírá látku Genese a začátku Exodu, kterou rozvíjí po způsobu midrašů v linii zákonické zbožnosti as eschalotogickým výhledem. Praotcové jsou líčeni jako vzorní plnitelé Zákona, kteří dodržuji i to, co k němu doplnili pozdější rabíni. Jubilea vznikla nejspíše kolem pol. 2. stol. př. Kr.

MUČEDNICTVÍ (MARTYRIUM) A NANEBEVZETÍ IZAJÁŠOVO
Spis, který známe pouze v křesťanské redakci, parafrázuje biblické podání 2Kr 21 a volně apokalypticky rozvíjí a přetváří Iz 6-7. Ve své prvé části (Mučednictví), která pochází patrně z konce 1. stol. po Kr. (s použitím starší tradice), líčí důvod nenávisti Menašeho k Izajášovi a popravu Izajáše rozřezáním dřevěnou pilou. Druhá část (Nanebevzetí či Vidění mladší, zřejmě z 2. stol. po Kr.) se jeví jako dílo křesťanů zasažených gnosticismem, psané podle židovské předlohy. Ve viděních líčí Izajášovo putování sedmi nebesy: v závěru je opět zmínka o jeho rozřezání. Spis se zachoval v etiopském překladu, jeho zlomky též v řečtině, latině a staroslovenštině.

3. KNIHA EZDRÁŠOVA
Řecky psaný kompilát z 2. stol. př. Kr., obírající se dobou před babylónským zajetím a po něm zejména ve vztahu k chrámu, jehož posláním bylo zdůraznit vážnost Hospodina a jeho podivuhodného vedení Božího lidu.

4. KNIHA EZDRÁŠOVA
Apokalyptický spis z konce 1. stol. po Kr., který je cenným svědectvím o mesiášských nadějích 1. stol. po Kr. Vypráví o povolání Ezdráše a o jeho sedmi viděních týkajících se utrpení lidu, skončení starého a příchodu nového věku. Závěrem uvádí výstrahy a napomenutí. Oblíbený spis mezi křesťany zvláště ve starověku a středověku, díky nimž se zachoval latinsky, syrsky, etiopsky, arabsky, arménsky i staroslovensky a ve zlomcích též koptsky. Předpokládaný původní hebrejský text ani jeho řecký překlad se nezachovaly (nebo aspoň nebyly dodnes objeveny).

2. KNIHA BARUKOVA
Hlavní postavou knihy, zvané též Bárukova apokalypsa, je pomocník proroka Jeremjáše Báruk. Předpovídá jako důsledek zpronevěry Božího lidu zkázu chrámu. Přináší však i potěšení souženým. Klade silný důraz na Zákon, na který se mají židé soustředit (zvláště po zničení chrámu). Vede k očekávání posledních dnů a příchodu Mesiáše. Závěr knihy tvoří dopis Bárukův izraelským bratřím zajatým Asyřany a žijícím u řeky Eufratu. Spis se zachoval v syrském znění. Sepsán byl někdy kolem r. 100 po Kr.

JAKOBOVA MODLITBA
Řecky psaný text se zachoval jen v torzu na silně poškozeném egyptském papyru. Patří na okraj židovské literatury, nese některé magické rysy. Tyto rysy však nevystupují nikterak do popředí. Výrazný je biblický monoteismus. Text modlitby je vhodným dokreslením širokého spektra židovského písemnictví, v jehož prostředí vznikala i křesťanská literatura. Vznik Ize datovat před rok 150 po Kr.

ŽIVOT ADAMA A EVY
Latinsky psaný spis někdy ze 3.-4. stol. po Kr. je bezpochyby převodem staršího řeckého spisu nazývaného Apokalypsa Mojžíšova. Vypráví o tom, jak Adam a Eva chápali své vyhnání z ráje, a o jejich životě po vyhnání. Líčí jejich pokání i nové selhání Evy, hovoří o jejich rodině a konci pozemského života, podává jejich rozhovory s ďáblem i archandělem Michaelem.

Ve svazku KNIHY TAJEMSTVÍ A MOUDROSTI III. přinášíme následující židovské pseudepigrafy (apokryfy):

TŘETÍ KNIHA MAKABEJSKÁ
Spis vypráví o událostech proběhnuvších zhruba půl století před makabejským povstáním. Ve svých sedmi kapitolách podává legendu o vzniku svátků, které jsou obdobou dnešních svátků purim. Kromě toho přináší cenný vhled do postavení židů v helénistické diaspoře, zejména v Egyptě.

ČTVRTÁ KNIHA MAKABEJSKÁ
Autorem tohoto v podstatě filosofického traktátu o vládě „zbožného" rozumu nad vášněmi byl bezpochyby řecky vzdělaný žid. Svého vzdělání použil k tomu, aby na podkladě stoické filosofie vysvětlil helénskému okolí význam a sílu židovské víry v Boha. Text vznikl pravděpodobně v alexandrijském prostředí.

ZJEVENÍ ABRAHAMOVO
Staroslověnský text vzniklý překladem nedochovaného hebrejského textu z období mezi r. 70-120 po Kr. má dvě části. První pojednává o tom, jak Abraham poznává pravého Boha a stává se jeho služebníkem, druhá podává Abrahamova vidění budoucnosti jeho potomků až do skončení "tohoto věku".

ZÁVĚŤ ABRAHAMOVA
Řecký text se dochoval ve dvou verzích. Obě obsahují vyprávění o tom, jak Bůh poslal archanděla Michaela (Míkaela), aby připravil Abrahama na smrt. Abraham se nejprve zdráhá, pak však podává ruku smrti a jeho duše je přenesena do ráje.

NANEBEVZETÍ MOJŽÍŠOVO
Latinský text byl objeven jako palimpsest ze 6. století v Ambroziánské knihovně v Miláně, ale vznikl patrně v 5. století překladem staršího řeckého textu. Jeho obsahem je především proroctví, které Mojžíš pronesl jako řeč na rozloučenou.

MODLITBA MENAŠEHO
Patnáctiveršový hymnus bývá v pravoslavných biblích uváděn jako samostatný spis. Staré řecké rukopisy Septuaginty jej však řadí mezi tzv. Ody. Modlitba Menašeho, sepsaná původně řecky v prostředí diasporního židovstva zdůvodňuje, proč se bezbožný a modlářský král Menaše dožil vysokého věku a zemřel v pokoji.

ÓDY ŠALOMOUNOVY
Sbírka 42 písní připisovaných králi Šalomounovi vznikla nejspíše v židovsko-křesťanské skupině okrajové jak zeměpisně, tak theologicky. V ní se projevovaly některé prvky později rozvinuté v různých formách gnostického nábožensko-filosofického hnutí.

SYRSKÉ ŽALMY
Soubor pěti nekanonických žalmů, původně patrně napsaných hebrejsky, se zachoval jen v syrském znění. Nedochované předlohy vznikly v rozmezí 3.-2. stol. př. Kr.

JOSEF A ASENAT
Apokryfní spis zřejmě z esejského prostředíobšírně rozpracovává biblický příběh o Já-kobovu synovi Josefovi. Vysvětluje, jak si Boží vyvolený Josef mohl vzít za ženu Egypťanku.