SROVNÁVACÍ ÚSTAVNÍ INŽENÝRSTVÍ

Krátky popis:

Za jakých okolností je vhodný určitý volební systém? Jaké jsou výhody, nevýhody a pravděpodobné účinky jednotlivých volebních systémů? Proč vyvíjejí političtí předáci tolik úsilí k prosazování jejich změn a úprav, když někteří experti tvrdí, že na nich příliš nezáleží?
Není nějaký volební systém, například poměrně zastoupení, vždy lepší, jak tvrdí někteří autoři? Má smysl usilovat o „smíšené volební systémy?
Lze dávat dvoukomorovým parlamentům všeobecně přednost?
V čem spočívá politická stabilita a má vůbec cenu se o ní snažit?
Je pro konsolidaci demokracie vhodnější spíše parlamentní, nebo prezidentská forma vlády? Nedal by se vytvořit nový vládní systém, který by v sobě spojil výhody režimu prezidentského i parlamentního, a zároveň odboural jejich nedostatky?
Na tyto otázky a na mnoho dalších najdeme v této knížce jasné odpovědi. Ty jsou plodem systematického srovnávání existující zkušenosti a pronikavé racionální analýzy Autor navíc neváhá vtipně a trefné vyvracet často tradované politické pověry, k jejichž propagaci bohužel přispěll leckdy i představitelé politické vědy.
Giovanni Sartori (narozen roku 1924 ve Florencii) působil nejprve na univerzitě ve Florencii (řádným profesorem se tam stal roku 1963), pak na Stanfordové univerzitě v USA (1976-1979) a nakonec od roku 1979 na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, kde je od roku 1994 emeritním profesorem. Sartori neskrývá, že ho ovlivnili američtí politologové Robert A. Dahl a Gabriel Almond. K americké politické vědě, tak jak se vy viji od konce 70. let, je však dost kritický. Giovanni Sartori patři vedle Roberta A. Dahla k hlavním představitelům takzvané konkurenční teorie demokracie.
Jeho dílo výrazně zasahuje do tři oblastí: politické teorie (tu reprezentuje např. jeho kniha The Theory of Democracy Revisited z roku 1987, která vyšla slovensky v roce 1993), metodologie sociálních věd (tuto oblast jeho zájmu představuje např. kniha La Politica: Logica e Metodo in Scienze Sociale z roku 1979) a komparativni politologie (v této oblasti se proslavil hlavně svou typologií stranic kých systémů v knize Parties and Party Systems z roku 1976, česky 2005).
(Z doslovu Miroslava Nováka)
*-*

Druhé vydanie tejto priekopníckej, vysoko inovatívnej komparatívnej štúdie o budovaní štátu od významného politológa prináša plne aktualizovanú analýzu problémov spojených s fungovaním demokratického vládnutia.Sartori začína hodnotením volebných systémov. Napáda konvenčný názor, že ich vplyv nemožno predvídať, a spochybňuje aj tézu, že pomerný volebný systém je vždy najlepší a prinesie „konsenzuálnu demokraciu“. Tvrdí, že dvojkolové volebné systémy si zaslúžia väčšiu pozornosť pre svoju schopnosť uľahčiť vládnutie v nepriaznivých podmienkach.Jeho komparatívne hodnotenie prezidentských a poloprezidentských systémov, ako aj rôznych foriem, ktoré sa niekedy zavádzajúco označujú za parlamentné, skúma podmienky, ktoré umožňujú danej politickej forme fungovať tak, ako bolo zamýšľané.Na záver predkladá podrobný návrh nového typu vlády: striedavý prezidentský systém (alternating presidentialism). Ten spĺňa potrebu silnej parlamentnej kontroly a efektívnej vlády s poistkami proti parlamentnému obštrukcionizmu aj proti vládnutiu prostredníctvom dekrétov, a mohol by tak pomôcť predísť politickej paralýze v Latinskej Amerike, v postkomunistických krajinách Európy a v krajinách s dysfunkčnými parlamentnými systémami, ako sú Taliansko a Izrael.
-g-