KAPITOLY ZE SOCIOLOGIE VÝCHOVY

Krátky popis:

Docent dr. František Hájek je jedním z předních pracovníků v oboru sociologie a filozofie výchovy, jak o tom svědčí jeho dosavadní práce v této oblasti. Po publikaci Soudobé problémy americké a západoevropské školy, kterou vydalo SPN v roce 1971, vychází v tomto nakladatelství i jeho nová kniha Kapitoly ze sociologie výchovy. Pojednává a zásadních otázkách a hlavních vývojových etapách sociologie výchovy a vzdělání od počátku 19. století. Autor kritickým marxistickým pohledem sleduje buržoazní edukativní teorie až do současnosti. Filozofové a sociologové tu promlouvají k pojednávaným otázkám výchovy a vzdělání, podněcují myšlení čtenářů a podávají důkazy o významu a cílech výchovy a vzdělání ve vývoji lidstva. Autor seznamuje čtenáře s názory vynikajících osobností na otázky výchovy a vzdělání, které vyslovili např. J. A. Komenský, I. Kant, J. W. Goethe, G. A. Lindner, Saint Simon, A. Comte, F. Nietzsche, K. Marx, E. Durkheim, L. N. Tolstoj, V. I. Lenin aj. Velkou pozornost věnuje autor vztahu marxistické sociologie výchovy k jiným vědním disciplínám, např. k obecné sociologii, pedagogice, filozofii, psychologii, k sociologii mládeže, k srovnávací pedagogice aj. Ujasňuje i některé problémy terminologické a zabývá se aktuálními úkoly, které se dnes, v podmínkách socialistické vědecko-technické revoluce, k této disciplíně pojí. V některých kapitolách posuzuje autor vývoj sociologie výchovy v nesocialistických zemích, např. v USA, NSR, ve Francii, a přibližuje čtenáři situaci mládeže, její výchovu, problémy a generační konflikty v kapitalistické současnosti. Dále si všímá prohlubující se krize západoněmeckých sociologů, situace společenských věd ve Francii i sociologického výzkumu v soudobé buržoazní pedagogice. Hájkova práce přináší zajímavé poznatky z oblasti německé nacionální pedagogiky a z oblasti buržoazně liberální a konformní pedagogické sociologie. V závěrečné kapitole poukazuje na prohlubující se dichotomii mezi bohatými a chudými, mezi nevzdělanými a vzdělanými, a konfrontuje vývoj vzdělání a vzdělanosti v socialistickém a kapitalistickém ekonomicko-politickém systému. Závěrem autor zdůrazňuje, že existence dialektických vztahů mezi pedagogikou, sociologii a filozofií je stálou inspirátorkou lidského úsilí na poli vzdělání a kultivace člověka a že výchovná činnost byla vždy zároveň i činností sociologickou a filozofickou.
*-*

Práce sleduje původ a vývoj sociologie výchovy zhruba od počátku 19. století až po současnost. Podává kritiku buržoazních teorií této vědní disciplíny, všímá si jejího vztahu k příbuzným oborům a aktuálních úkolů marxistické sociologie výchovy. Pojednává o situaci mládeže v kapitalistických zemích, o problematice generačních konfliktů, o vztahu výchovy a vědeckotechnické revoluce apod.
-aukro.sk-