VYBRANÉ SPISY I

Krátky popis:

V několika svazcích, které pod označením Vybrané spisy zahrnou část základních prací Sigmunda Freuda týkajících se přímo lékařství, přísluší první místo právem proslulým „Přednáškám k úvodu do psychoanalýzy", vydaným v r. 1917, k nimž autor připojil v r. 1933 ještě "Novou řadu přednášek k úvodu do psychoanalýzy". Tyto dva svazky, které jsou v českém vydání spojeny v objemný svazek jediný, jsou opravdu ideálním úvodem k poznání tohoto vědního oboru, jak jej může podat jen jeho tvůrce sám.
Českému čtenáři se tak opět dostává po vynucené více než dvacetileté přestávce - příležitost, aby se z vlastního názoru seznámil s dílem jednoho z nejvýznačnějších duchů ve vývoji lidstva, s dílem, jimž nejenom započala nová epocha v psychiatrii, ale které pronikavě rozšířilo poznání člověka vůbec, neboť Freud svými objevy hluboce ovlivnil jak celé pojetí psychologie normální, tak i celou řadu dalších oborů zabývajících se člověkem a jeho duševními projevy v nejrůznějších souvislostech. Ať jde o příspěvky v oblasti pedagogiky nebo oborech věd o společnosti, o umění, o náboženství, ať jde o antropologii nebo kriminologii, Freud k nim vždy otevírá zcela nový a hluboce humánní přístup.
Ve stavbě „Přednášek k úvodu do psychoanalýzy" vychází Freud z toho, co je bezprostředně známo z vlastního prožití každému z nás: z chybných úkonů, jako je přeřeknutí, přepsání, založení něčeho nebo zapomenutí atd. Již zde je příležitost prokázat existenci nevědomých procesů a jejich podílu na vzniku této psychopatologie běžného života".
Poté autor přechází k druhé rozsáhlé oblasti duševních jevů, které jsou zcela převážně určovány nevědomými duševními procesy, přestože patří do okruhu prožitků normálních, které každý dobře zná z vlastní zkušenosti. Jsou to sny a vysvětlení jejich vzniku, jakož i technice výkladu snů je věnována velmi značná část této knihy.
Teprve čtenář připravený těmito znalostmi duševních dějů normálních je způsobilý k tomu, aby pochopil dynamiku vzniku psychických procesů patologických. Freud, jehož dílo vyšlo z psychoterapeutické praxe, a to převážně ze zkušeností při léčbě psychoneuróz, zabývá se zde psychopatologii v celé šíři, od přenosových psychoneuróz až po projevy psychotické. Sleduje mechanismy vzniku jednotlivých příznaků, zjišťuje význam, který má při tom dětská sexuálnost, a tak nutně podává i přehled vývoje sexuálního života člověka od samých počátků, tak jak jej poznal v průběhu analýz svých pacientů, i z přímého pozorování. Nakonec seznamuje čtenáře i s dynamismy, o které se opírá psychoanalytická léčba, a osvětluje její smysl.
"Nová řada přednášek k úvodu do psychoanalýzy" navazuje na řadu první nejenom formálně, číslování kapitol je totiž pokračováním řady přednášek původního Úvodu - ale i věcně. V některých částech knihy se především rekapituluje a doplňuje to, co bylo již součásti pojmové stavby psychoanalýzy v knize první. Naproti tomu jinde přináší autor poznatky zcela nové, zejména je zde formulováno základní rozdělení duševního aparátu na tři oblasti, na oblast Ono, Já a Nadjá.
Nová je také kapitola o ženskosti. Konečně v obšírné části závěrečné zaujal Freud postoj k problematice světového názoru a rozhodně odmítl tvrzení, že by psychoanalýza sama byla takovým zvláštním světovým názorem. Vyjádřil zde také svoje stanovisko k marxismu i k problematice revoluční přeměny společnosti. Zde jsou některé z jeho formulací diskutabilní, stejně o telepatii, jako je tomu v kapitolách jednajících o pudech.
Vydání obou dílů „Úvodu" v jednom svazku je významným prvním krokem k tomu, aby byla zaplněna neomluvitelná mezera v české psychiatrické literatuře a aby byl i splacen tíživý dluh našemu slavnému rodákovi, neboť S. Freud se narodil 6. května 1856 v moravském Příboře a strávil tam i první tři léta svého života - jistě nejvýš významná léta. A tak není divu, že v r. 1931, když na jeho rodném domě byla odhalována pamětní deska, napsal v dopise svým spolurodákům i tato slova: „Vím, že ve mně v hloubi stále ještě žije ono šťastné příborské dítě, prvorozený syn mladičké matky, který právě z tohoto ovzduší a z této země přijal první a nesmazatelné dojmy."
Nakonec uveďme vzácná slova, jimiž Freud ukončil svoji předmluvu k prvnímu českému vydání Úvodu v r. 1936: "Bude pro mne, starého muže, zadostiučiněním, že se přes znění přísloví přece jen poněkud uplatním ve své vlasti."
*-*