Nedostupné
Krátky popis:
Když před staletími pronikl buddhismus z Indie do Číny a odtud později i do Japonska, změnila se průběhem asimilačního procesu značně jeho povaha. Nejvíce byl přetvořen ve shodě s tradicemi čínské kultury ve škole zvané Čchan (japonsky Zen, tj. Meditace). Zde se projevil čínský smysl pro konkrétno, pro živoucí skutečnost nejvýrazněji, zde zůstalo myšlení Dálného východu věrno své nechuti ke komplikovaným abstraktně-spekulativním naukám a vytvořilo si zvláštní, jedinečný přístup k životu a skutečnosti vůbec, jakož i zvláštní a jedinečnou metodu sdělování tohoto přístupu. Mezi člověka a skutečnost se tu neklade žádný pojmový systém, žádná teorie, a v radikálních formách Zenu dokonce ani žádné učení. Na jejich místo nastupuje orientace na pokud možno bezprostřední, pojmově nezprostředkovaný kontakt se skutečností, ústící v intuitivní proniknutí do zázračného všezakládajícího „Toho", přítomného ve všem, a přece vše absolutně přesahujícího. Metoda zenových mistrů se vyznačuje tím, že místo aby tomuto přístupu učili explicitním, abstraktně pojmovým způsobem, snaží se bez takového zprostředkování obejít v radikálních proudech ho dokonce zavrhují a šokují ty, kdo mají sklon ho požadovat, paradoxy a zdánlivými nelogičnostmi a nesmysly a vedou žáky všemi a svými výroky a vším svým počínáním soustavně k tomu, aby se učili sami, a to docela bezprostředně ze života samého, takříkajíc z první ruky. Konečným plodem tohoto duchovního výcviku či výchovy je satori, duchovní prozření, po němž může žák mistra popřípadě i opustit, neboť je už natolik zralý, aby mohl pokračovat ve svém dalším duchovním vývoji v upevňování a prohlubování duchovního vhledu i sám.
Jiří Navrátil, filosof, překladatel a komentátor východních textů, připravil knihu, která filosoficky erudovaně, ale srozumitelnou formou uvádí do všech myšlenkových motivů i historických peripetií zenového buddhismu a zároveň sdružuje množství přeložených a komentovaných nebo parafrázovaných ukázek starých i moderních mistrů Zenu. Je nastíněn i princip bezprostředního intuitivního kontaktu se skutečností, jak se význačně uplatnil v malířství a poezii, šermu, džudo a lukostřelbě, úpravě květin a čajové ceremonii. Přitažlivost knihy Uvedení do Zenu tkví v tom, že upozorňuje na to v nás, co nám bylo dlouho cizí a co v našich podmínkách zůstávalo dlouho na okrají zájmu, nebo vůbec tabu.
-*-
Zen. Na první pohled systém beze smyslu, bez logiky, cesta plná provokací, paradoxů a výlevů zuřivosti, cesta odnikud nikam. Rozhovory mistrů s žáky se podobají spíše dadaistickému představení než duchovnímu školení — mistři hovoří v nesrozumitelných obrazech a žáci je napodobují, mistři je tlučou, a žáci jsou rázem osvíceni. A když se potká mistr s mistrem, oba se bezstarostně chechtají a my čtenáři skrytý účel tohoto nepokrytého bláznovství sotva tušíme. A přece je to cesta nad jiné přímá a nauka přísně logická. Kniha Jiřího Navrátila nás prostřednictvím bezpočtu kóanů, zenových příběhů a výroků mistrů velmi fundovaně uvádí do problematiky zenového buddhismu. Autor s hlubokou znalostí filozoficko-historických reálií postupně odkrývá smysl zenové praxe a seznamuje nás s podmínkami vzniku této filozofie a s jejím vývojem na území Číny a Japonska. Publikace má všechny předpoklady stát se pro mnohé klíčem k rozluštění zevního tajemství zenu a průvodcem na cestě k odhalení původní přirozenosti.
-d-
