GORGIAS

Krátky popis:

Gorgias je jeden z Platónových dialogů. Zabývá se rozdílem mezi uměním (skutečné dobro) a zběhlostí (zdánlivé dobro, lest), a tím i problémem spravedlnosti. „Veškeré vědění oddělené od spravedlnosti není moudrost, ale lest.“ Hlavním problémem v textu jsou rozdílné názory Sókrata a Gorgia (později i Póla a Kallikla) o pojetí umění. Veškeré vysvětlování se odehrává na příkladě rétoriky. Gorgias ji pokládá za umění. Zpočátku tvrdí, že je jejím předmětem spravedlivé. Sókratés později dokáže na nesčetných příkladech, že tomu tak není a proč.
Čím se liší vědění od víry? Pouze vědění je to pravdivé; víra může být pravdivá i nepravdivá. K tomuto faktu dochází Sókratés na příkladě rétoriky. Rétorika je schopnost přemlouvat soudce na soudě, vládnout nad ostatními přemlouváním atd. Rétorika způsobuje pouze víru, neboť je výrobkyní věřivého přesvědčování, ne naučného, k čemu je potřeba moudrost, jak je tomu např. u soudnictví. Předmětem rétoriky je tedy spravedlivé i nespravedlivé. Jako důkaz uvádí výrok Gorgia, že jeho žáci mohou rétoriky využít i nespravedlivě, a že v takovém případě nesmíme trestat jeho učitele. Gorgias tímto přiznává i nespravedlivé užívání rétoriky. Rétorika tedy není uměním o spravedlivém, nýbrž lstí a zběhlostí. Za takovou lest lze pokládat i kuchařství, neboť se pouze tváří, že umí to samé, co lékařství – je jejím padělkem. Stejně je rétorika padělkem soudnictví, zlou a ošklivou věcí, která lstí přesvědčuje, že zná spravedlivé, přitom vytváří jen zdánlivou pravdu. Skutečnou pravdu pozná pouze soudnictví, skutečné dobro pro tělo člověka jen lékařství, a ne kuchařství. Pouze umění je to pravé dobro, neboť žádá rozumu. Zběhlost (rétorika, kuchařství,..) probíhá bez rozumového výkladu a klame. Je tedy lstí. Když lidem chybí moudrost a rozum, vybírají si to příjemnější, jako např. kuchařství.
Největším zlem je nespravedlivě jednat. I Gorgias postupně se Sókratem souhlasí, že ten, který zabil nespravedlivě, je ubohý a právě jeho musíme litovat nejvíce. Pokud se ale věci činí spravedlivě, např. zabíjet a vyhánět, je to dobré.
Pouze rozumný a spravedlivý člověk je šťastný. Tento výrok nám potvrzuje tím, že dokáže, že trest dokáže napravit nespravedlivou, nemocnou duši a že člověk se po spravedlivém trestu, při kterém trpí dobrem, stává šťastnějším, než ten, který se trestu vyhýbá. Dokáže tím, že vše spravedlivé je krásné, dobré a užitečné a že nejošklivější věcí je nespravedlnost. Právě rétorika, ta zběhlost, která není uměním, lze použít pouze jako lest proti nepřátelům, jen k tomu, abychom jim uškodili. To potvrzuje i fakt, že zde není třeba znát rozdíl mezi spravedlivým a nespravedlivým, dobrem a zlem, krásnem a ošklivostí. Lékařství a soudnictví jsou uměními, neboť mohou vše vědecky odůvodnit. Naopak kuchařství náleží slasti, nic neprozkoumává, ani příčiny. Opatřuje pouze příjemné pocity, vše ostatní jí je lhostejné (lest). Pouze umění, jako lékařství a soudnictví, se starají o největší dobro, jsou uměními o pravém spravedlivém dobru a mravním krásnu.
Text tedy vede k výsledku, že vědění žádá nejen rozumu a moudrosti, ale hlavním prvkem je znalost spravedlivého. Jejím cílem je dobro pro člověka, a pokud došlo k onemocnění duše (tělu) nespravedlivým, tak napomáhá jejímu uzdravování. Jejím opakem je víra, která pojednává o spravedlivém i nespravedlivém a nejedná se jí o skutečné dobro člověka, jejím cílem je jen zdánlivé dobro.
Sókratés v dialogu postupuje pomalu a na základě nesčetných příkladů, které každé zvlášť musejí Gorgias, či později i Pólos, potvrdit, napravuje Sókratés jejich špatné a mylné názory. Tím je vlastně osvobozuje od největšího zla, čímž je nepravdivé mínění.
Občas Platón používá i metod, které nejsou zcela korektní, např. když Gorgias je donucen se studem přiznat, že nenaučí spravedlivému. Později je mu i Kalliklem vytčeno, že jednou posuzuje problém z hlediska přírody (fysis), podruhé z hlediska zákona (nomos), čímž své protějšky mate. Dle zákona je totiž ošklivější bezpráví činit, dle přírody je ošklivější jej snášet. Právě v tom lze vidět meze textu. Je složitější rozlišit, kdy jedná dle zákona a kdy dle přírody a čeho je zastáncem.
3. opr. vydání
-d-

Je dôležitejšie vedieť presvedčiť druhých, alebo mať pravdu? Platónov Gorgias patrí medzi jeho rané až stredné dialógy a predstavuje klasické dielo antickej filozofie a kľúčový text európskeho myslenia. Knihu by mali vziať do rúk čitatelia, ktorých zaujíma etika, politika a hľadanie hranice medzi argumentáciou a manipuláciou.

Text sa začína skúmaním rečníckeho umenia a povahy rétoriky, no postupne sa mení na zásadný spor o spravodlivosť, moc a dobrý život. Sókratés v ňom postupne diskutuje s rečníkom Gorgiom, jeho žiakom Pólom a nakoniec s radikálnym Kalliklom. Riešia spolu otázky, či úspešný rečník potrebuje poznať pravdu, či je rétorika skutočným umením, alebo len formou lichôtok a zručnosti, a či môže byť mocný človek šťastný, ak koná nespravodlivo. Gorgias považuje rétoriku za umenie spravodlivého a nespravodlivého. Sókratés však ukazuje, že skutočné dobro a spravodlivosť stoja vyššie než moc a presviedčanie. Proti predstave života založeného na presadzovaní vlastných túžob stavia sebaovládanie a starostlivosť o dušu. Medzi najvýznamnejšie momenty dialógu patrí Sókratovo presvedčenie, že je lepšie nespravodlivosť trpieť a znášať než ju páchať. Významné je tiež prirovnanie rečníctva k vareniu, kedy Sókratés argumentuje, že podobne ako príjemná chuť jedla nezaručuje zdravú výživu, ani pôsobivá reč sofistov nemusí prinášať pravdu alebo dobro. Celé dielo nakoniec pôsobivo vrcholí mýtom o posmrtnom súde duší. Vďaka všetkým týmto témam slúži kniha ako skvelý podnet na premýšľanie o moderných politických prejavoch, reklame a verejnej debate.

Kniha nesie meno skutočného gréckeho rečníka zo sicílskeho mesta Leontína. Platón však rozhovor vyostruje prostredníctvom ďalších diskutujúcich. Najradikálnejšie vystupuje postava Kallikla, ktorý obhajuje prevahu silnejšieho a spochybňuje bežné predstavy o spravodlivosti.

České vydanie z roku 1992 vyšlo ako tretí zväzok renomovanej edície Oikúmené v rámci Platonových spisov, pod hlavičkou vydavateľstva ISE – Institut pro středoevropskou kulturu a politiku. V tejto edícii stabilne vychádzali zásadné filozofické, teologické a religionistické práce. Novotného preklad zostal základom aj pre neskoršie vydania a vydavateľstvo ho využilo tiež v bilingválne grécko-českej edícii z roku 2021. Ide o štandardné vydanie v českom jazyku a brožovanej väzbe pod ISBN 80-85241-21-8, ktoré s rozsahom 129 strán dodnes slúži ako klasický a dostupný text pri štúdiu.

Platón, žijúci približne v rokoch 427 až 347 pred n. l., bol starogrécky filozof, Sókratov žiak, učiteľ Aristotela a zakladateľ Aténskej akadémie. Patrí k základným osobnostiam európskeho filozofického myslenia. Vo svojich dialógoch podrobne skúmal poznanie, spravodlivosť, výchovu, lásku aj usporiadanie spoločnosti. Filozofiu predstavoval prostredníctvom rozhovorov, v ktorých sa názory preverujú otázkami a námietkami, pričom hlavnou postavou mnohých z nich je práve Sókratés. K jeho najznámejším dielam patria Ústava, Symposion, Faidón a Faidros.

František Novotný, (1881-1964), bol významný český klasický filológ, profesor Masarykovej i Karlovej univerzity a popredný znalec Platónovho diela. Jeho preklady zásadne ovplyvnili a sformovali českú filozofickú terminológiu a sprístupnili Platónove dialógy viacerým generáciám čitateľov. Popri prekladateľskej práci napísal rozsiahlu monografiu O Platonovi a podieľal sa na tvorbe latinsko-českého slovníka.
-aichaxgr-