NĚMECKÁ VÁLKA III.

Krátky popis:

Třetí svazek Německé války je věnován období mezi dvěma velkými krisemi. Válka konečně propukne, když všechny pokusy zabrániti ji se roztříštily o odhodlání Němců opustit dosavadní politiku, kterou by bylo možno označiti jako drobečkovou a zasaditi se krveproléváním o vlastní Hitlerovu politiku, o německou hegemonii, kterou nejjadrněji vyjádřila píseň, již zpívala Hitlerova mládež:
Dnesnám patří naše vlast, zítra to bude celý svět.
Víme, jak Chamberlainova smiřlivecká Anglie bránila se do poslední chvíle uznati, že Němcům vskut ku jde o světovládu. 1. září 1939, kdy Němci přes všechna varováni vpadli za ranního šera do Polska, ač byli nejnaléhavěji upozorněni, že by v tom bylo spatřováno potvrzení jejich světovládných choutek, nebylo již možno o tom pochybovati. I rozpoutá se druhá světová válka, bohužel se rozpoutá špatně. Zatím co po zuby ozbrojení a ke každému prostředku odhodlaní Němci ženou se do země svého někdejšího přítele, s úmyslem zdeptati jeho armádu do třiceti dnů a hned potom se vrhnouti proti moci západu, vojska obou světových velmocí, Velké Britanie a Francie, jsou držena vedením daleko od bojiště. Britanie jen zvolna dopravuje do Francie nedostačující kontingent expedičního sboru, kdežto Francie dostatečně mocná, aby rozhodnými činy své armády pohatila nepřítelovy úmysly, ukryje svá vojska do nečinnosti v pevnostech Maginotovy linie. Tak začíná kampaň, nazvaná "podivnou válkou".
Jako zklame francouzský generalissimus Gamelin, tak také polský vrchní velitel Rydz-Šmigly prokáže neschopnost hned při rozestavění svých vojsk. Polské tažení je pro vlasteneckým zápalem dychtící a statečné polské vojáky ztraceno již druhý den války a již záhy musí se president Moscicki utéci se svou vládou do Rumunska. Avšak toho dne, kdy polský stát přestane existovat a kdy z polské armády drží se ještě jen posádky ve Varšavě, Modlinu a na poloostrově Hele, udá se něco významného, čeho důsledky se projeví až mnohem později. Sovětský svaz se zvedne a jde si pro své Ukrajince a Bělorusy. Podnik ve skutečnosti se vytváří jako ruský vpád Němcům do zad. Hitler je několik hodin na rozpacích, po tom však realisticky uzná nemožnost bojovati s Rusy, když má na krku západní mocnosti. Dochází ke čtvrtému rozdělení Polska a k přesunutí sovětského vlivu do baltických zemí, klonících se k Němcům. Druhá fronta, které se Němci tolik obávají, je tím však odstraněna a nyní na světě není moci, která by uchránila polský národ před nejhorší Kalvarií jeho dějin. Těžiště se přesunuje na západ, kde bude rozhodnuto na jaře, když špatné počasí zabránilo Hitlerovi, aby jej napadl ještě před zimou, jak původně zamýšlel. Italie, která zatím nechala Němce na holičkách, vyčkává, a Mussolini, poražený oposicí vedenou Viktorem Emanuelem a Badogliem, je zatím odsouzen k nečinnosti. V českých zemích dochází k prvním zjevným persekucím po oslavách 28. října a po studentských manifestacích 15. listopadu.
Německo rozkotá již třetí evropský stát a je na vrcholu svých sil. Protiněmecký svět má už jen zdánlivě jedinou silnou kartu - armádu Francie. Jak tato slavná armáda obstojí v krvavém boji, který ji čeká? Tento otazník se bude vznášeti nad světem již jen osm měsíců.
*-*
Německá válka je osmi a nebo dokonce desetidílnou knihou, kterou napsal spisovatel Emil Vachek. Dodnes ten osud posledních dílů není jasný, v knihovně jich mám pouze osm. Knihy vyšly ve svazcích vždy po dvou a s velmi kvalitním fotografickým doprovodem. Bohužel, životopis Emila Vachka ve všech otevřených zdrojích končí ještě před válkou a vesměs následuje rozsáhlá bibiografie. Kde působil v době 2. světové války jasné není, podle některých náznaků, které jsou součástí knihy ale měl i za války přístup ke zprávám z "druhé" strany. Německou válku nelze charakterizovat ani jako literaturu faktu a už vůbec ne za historickou práci. Jedná se rozsáhlý a trochu nesourodý komplex informací, úvah a představ, které charakterizují dobu, ve které vznikly a to z pozice, kterou by bylo možné charakterizovat jako levicově liberální s důrazem na slovanskou vzájemnost. Pohled Emila Vachka na události, které tak rozsáhle komentuje je značně tendenční, čiší z ní politická naivita, která ovšem dost vysvětluje, na jakých základech stálo poválečné myšlení zejména české inteligence a kde se vzala ona víra ve spravedlivější společenský řád a dokonce i v Sovětský Svaz. V řadě případů je v knize přítomná propaganda, na jejímž základě se tvořila a hlavně deformovala pozdější představa o této události. Není zde ani náznak záplavy kontroverzí, které válku provázely ze strany vítězů. Obecně kniha fixuje všechny od té doby tradované absolutní "pravdy", které byly ovšem od té doby dost zásadním způsobem korigovány. Na druhou stranu, chybí zde jak odstup od událostí, tak především rozsáhlejší znalost faktů, které se ale v době, kdy kniha vyšla autor ani znát nemohl. V tomto směru je soubor knih a především jeho obsah více než co jiné obraz doby těsně po válce a před otevřeným nástupem komunistů.
-d-