Nedostupné
Krátky popis:
Čtenářům Hlasů země se představuje autorka docela nová, která si přináší nepřeberné bohatství dramaticky rozvichřeného děje a věrně odpozorovaných lidských osudů, jejichž nositelé tu vyrůstají v opravdové typy. Tato strhující dějovost a vypravěčská plynulost převyšuje i mravní pathos, když Matulová heroisuje zvláště své postavy ženské a vrhá na jejich životy baladický stín. Lašský venkov, jehož znalost si autorka osvojila pečlivým studiem, žije v románě ve všech svých složkách, sociální, hospodářské i mravní. Tvrdý život chudé země lašské je tu zobrazen v urputném zápase několika rodin, jejichž osudy se vzájemně proplétají. V popředí je rodina Pětrošova. Na ní ukazuje Matulová těžký úděl lašské ženy a mravní rozvrat, který vrhá své reflexy i na život dětí. Nejstarší dcera, Anička Pětrošova, stává se hrdinkou románu. Vidíme její citový růst až k té chvíli, kdy se v ní probudí láska k Janu Samajovi. Chudá, musí se odříci i této své lásky a prožívat těžký osud pracující ženy v manželství se Štěpánem Hylvarem. Po její předčasné smrti přijímá její osud mladší sestra Mářa. A tak jako tyto dva typy ženské, něžná a citlivá Anička a prudká a vznětlivá Mářa, dítě nedovolené lásky, pokoušející se ve zmatcích svého mládí o násilné vysvobození ze života, k nimž se ještě druží typ ženy ze starší selské generace, přemýšlivá Alena Sýkovecká, vystupují v románě v živém realistickém pojetí i svérázné typy mužské, Alois Pétroš, furiant a oposičník obce, a Jan Samaj, moderní selský hoch. Matulová vidí své postavy srdcem a komponuje je do epického celku rozumem, který ji nutí, aby podávala tvář skutečného života nezkresleně. V celém tom baladicky zahroceném dějovém pásmu žije lašská země, dosud málo objevená literaturou, a v tom je hlavní váha tohoto románu.
*-*
Román zachytáva tvrdý život niekoľkých rodín na lašskom vidieku a sústreďuje sa najmä na postavenie žien v prostredí formovanom chudobou, spoločenskými konvenciami a silnými rodinnými väzbami. V popredí stojí rodina Pětrošovcov. Najstaršia dcéra Anička sa zamiluje do Jana Šamaja, no pre svoju sociálnu situáciu sa musí tejto lásky vzdať a vstupuje do manželstva so Štěpánom Hylvarom. Po jej predčasnej smrti sa do popredia dostáva mladšia sestra Mářa. Autorka cez tieto dve rozdielne ženské postavy ukazuje viacero podôb ženského osudu v tradičnom vidieckom prostredí. Kniha má výrazný baladický tón. Nejde iba o milostný príbeh, ale aj o obraz sociálneho, hospodárskeho a mravného sveta lašskej dediny.
Milada Matulová, rodená Dvořáková (1895 – 1986), bola česká prozaička a publicistka. Narodila sa v Brne a študovala okrem iného obchodnú školu vo Viedni. Vo svojej beletrii sa venovala najmä vidieckemu prostrediu, medziľudským vzťahom a osudom žien. V roku 1914 sa vydala za spisovateľa a osvetového pracovníka Antonína Matulu. Práve prostredníctvom manželovho pôsobenia mala blízky kontakt s vidieckym prostredím a kultúrnou prácou na Morave. K jej ďalším knihám patria Růžové údolí, Modravé výšiny a Sluníčko. Zaujímavé je, že Lašská balada patrí medzi jej neskoršie prózy a literárna historiografia ju spája s ruralistickou edíciou Hlasy země. Moderné literárnohistorické spracovania ju interpretujú ako román o postavení ženy v sliezskom a lašskom vidieckom prostredí a o konflikte citov s tvrdými spoločenskými podmienkami.
Román neostal bez dobovej kritickej odozvy. Lexikon české literatury eviduje recenzie Lašskej balady už v roku 1941 vo viacerých periodikách, medzi nimi Venkov, Národní práce, Knižní měsíčník a Česká osvěta. Lašská balada je zároveň zaujímavá regionálnym zameraním. Lašsko bolo v českej próze menej frekventovaným prostredím než napríklad Haná či Valašsko, a práve dôraz na konkrétny región patril medzi hlavné črty knihy už v dobovej propagácii.
Autor obálky: Vladimír Kovářík (1921 – 1999) bol český maliar, grafik a ilustrátor. Narodil sa 11. februára 1921 v Brumoviciach na Opavsku a zomrel 6. júla 1999 v Prahe. V rokoch 1938 – 1945 študoval na Vysokej škole umeleckopriemyselnej v Prahe u Jaroslava Bendu a Antonína Strnadela. Už počas štúdia sa začal venovať knižnej ilustrácii. Jeho tvorba bola mimoriadne široká. Venoval sa knižným obálkam a ilustráciám, plagátom, grafickým úpravám, návrhom písma, poštovým známkam a dokonca aj návrhom bankoviek. Výraznú stopu zanechal aj v československej známkovej tvorbe; podľa dobových a neskorších prameňov sa približne stovka jeho návrhov dostala do poštového obehu. Ide o etablovaného výtvarníka, ktorý sa výrazne zapísal do československej grafickej kultúry 20. storočia.
V knihe sa nachádza vlastnoručná dedikácia Milady Matulovej Jaroslavovi Májovi, riaditeľovi vydavateľstva Novina. „Panu řediteli Jar. Májovi“ a podpis Milady Matulovej s vročením „v květnu 1941“. Dedikácia teda vznikla priamo v roku vydania knihy. Jaroslav Máj (1879 – 1943) bol riaditeľom nakladateľstva Novina a editorom kníh pre mládež. Narodil sa 13. februára 1879 a zomrel 22. apríla 1943 v Prahe.
-ai-
